Jak? Pozitivkou!
Na LVT ve Svojanově jsem si nakonci koupila knížku o pozitivce: ,,Jak trénovat nemožného psa aneb i prasátka mohou létat". Ale po přečtení jsem došla k závěru, že o pozitivce stejně skoro nic nevim a začli jsme jenom více používat klikr. Na facebooku jsem byla ve skupině ,,Pozitivní motivace" a sledovala jsem jaké lidi dělají pokroky, ale stále jsem nijak nezačala v praxi. Až jsem jednou na podzim objevila přednášku, která se měla konat 16.2. (kousek od nás) s Františkem Šustou. A hned jsem měla vybranej dárek k narozkám od mamky :D. Povedlo se mi zlákat kámošku, abych nemusela bloudit po Pardubicích sama a nezbývalo nic než čekat do února. Na Vánoce jsem dostala knížku: Svého psa nestřílejte. A ta mě ujistila že pozitivka bude pro nás správná cesta. Asi 14 dní před očekávanou akcí mě Flouwule opět vytočila na procházce kdy cca 10 minut lítala po lese za srnkou (to byl její rekord) a rozhodla jsem se, že s tím prostě musíme něco udělat a rozhodně né přes elektriku jak mi pár lidí doporučovalo. Psala jsem si s jednou holčinou, která přes pozitivku téměř vyřešila lovení s retrívřicí. Pak jsem narazila na úžasnej článek od Terky Hladké, která přes pozitivku za rok a čtvrt zvládla se svojim bíglem pro mě naprosto neskutečné věci. Což mi jenom potvrdilo to, že pozitivka bude správná cesta. A když přišla dlouho očekávaná přednáška (kterou jsem absolvovala s angínou a antibiotikama :D) tak ta mi dala tolik, že jsem se rozhodla pro pozitivku už na 100% a konečně s ní začít i v praxi (mimochodem už jsme začli i s morčetem :D). Sobotní poznámky v sešitě jsem stihla projít už šíleněmockrát, pročítám různě články a veškerou teorii a hned jak mi to angína dovolí začínáme s Flouwulkou v praxi! Bude to dlouhá cesta, ale snad bude stát za to! Už se těším :)..
Naše cíli s Flouwulí:
1) Zvyšit seběvědomí (zrovna vysoký ho nemá)
2)PERFEKTNÍ přivolání (ok přiznávám ani to nemáme nic moc)
3)Nelovení (loví- pase všecko co vidí)
4)Zlepšit (zrychlit) celou poslušnost (Sedni, lehni, vstaň, chůze u nohy, aport,.. - to všecko sice zvládá, ale proč to ještě nevylepšit? )
5)Odbourat úplně agresi na VŠECHNY psy
6)Aby byla ÚPLNĚ v pohodě mezi větším množství lidí (po tom, co na předváděčce dogdancingu kousek od ní práskl bič ji větší množství lidí celkem stresuje)
Už jsem si udělala celkem jasno, jak co budeme řešit. Hodně věcí spolu samozřejmě souvisí. Mám načmáraných hodně poznámek ke všemu (semka se mi vypisovat nechcou) a teď už jenom uvést do praxe hned jak budu zdravá!... Samozřejmě jakékoliv rady, tipy k čemukoliv ráda uvítám :)..
Naše cíli s Flouwulí:
1) Zvyšit seběvědomí (zrovna vysoký ho nemá)
2)PERFEKTNÍ přivolání (ok přiznávám ani to nemáme nic moc)
3)Nelovení (loví- pase všecko co vidí)
4)Zlepšit (zrychlit) celou poslušnost (Sedni, lehni, vstaň, chůze u nohy, aport,.. - to všecko sice zvládá, ale proč to ještě nevylepšit? )
5)Odbourat úplně agresi na VŠECHNY psy
6)Aby byla ÚPLNĚ v pohodě mezi větším množství lidí (po tom, co na předváděčce dogdancingu kousek od ní práskl bič ji větší množství lidí celkem stresuje)
Už jsem si udělala celkem jasno, jak co budeme řešit. Hodně věcí spolu samozřejmě souvisí. Mám načmáraných hodně poznámek ke všemu (semka se mi vypisovat nechcou) a teď už jenom uvést do praxe hned jak budu zdravá!... Samozřejmě jakékoliv rady, tipy k čemukoliv ráda uvítám :)..
Shrnutí roku 2012
Zpětně bych tento rok ohodnotila jako naprosto úžasnej!
Byli jsme na dvouch táborech- na agiliťáckým v Žamberku. Tam jsme trénovali u Romana Lukáče kterej nám hodně poradil a hlavně se nám díky němu povedlo vyřešit Flouwuši šílený ječení u parkuru. Druhej byl Svojanov- tam jsme obě naprosto propadli hlavně dogfrisbee♥ :).. Šerča tento rok na závodech předvedla, že přece nebude řešit kolik jí je a všude kde jsme byli běhala celkem rychle. Dál jsme byli na pár ukázkách dogdancingu a došla jsem k závěru, že za dva, tři roky až se Flowča aspoň trošku zklidní zkusíme canisterapeutický zkoušky. Další pro mě hooodně významná událost byla, že jsem jela jako pomocník na MS do Liberce- to byl nepopsatelnej zážitek.. A ze základky jsem přešla na střední zemědělskou školu do Lanškrouna na veterinu.. V tomto roce bylo samozřejmě víc zajímavých událostí, ale ve zkratce si myslim, že toto úplně stačí :).. Udělala jsem z uplynulýho roku video:
Byli jsme na dvouch táborech- na agiliťáckým v Žamberku. Tam jsme trénovali u Romana Lukáče kterej nám hodně poradil a hlavně se nám díky němu povedlo vyřešit Flouwuši šílený ječení u parkuru. Druhej byl Svojanov- tam jsme obě naprosto propadli hlavně dogfrisbee♥ :).. Šerča tento rok na závodech předvedla, že přece nebude řešit kolik jí je a všude kde jsme byli běhala celkem rychle. Dál jsme byli na pár ukázkách dogdancingu a došla jsem k závěru, že za dva, tři roky až se Flowča aspoň trošku zklidní zkusíme canisterapeutický zkoušky. Další pro mě hooodně významná událost byla, že jsem jela jako pomocník na MS do Liberce- to byl nepopsatelnej zážitek.. A ze základky jsem přešla na střední zemědělskou školu do Lanškrouna na veterinu.. V tomto roce bylo samozřejmě víc zajímavých událostí, ale ve zkratce si myslim, že toto úplně stačí :).. Udělala jsem z uplynulýho roku video:
..Internet..
Myslím si, že asi každej slýchá ve škole, od rodičů a od různých jiných existencí že nemá věřit všemu co čte na wikipedii, veřit cizým lidem na facebooku a podobně.. Alespoň já vždycky tyto nudné přednášky odkývu ale nikdy jsem nad tím nijak nepřemýšlela.. Až za poslední dobu jsem si takové věci začla uvědomovat.. Asi by se nenašel nikdo, kdo neslyšel že nemá na internetu zveřejňovat bydliště, aktuální místo výskytu, telefon ani nic podobného. Stačí se ale podívám pouze na facebook kolik věcí se můžete o úplně neznámén člověku dozvědět včetně adresy bydliště.. Za poslední dobu bych mohla uvíst hned několik případů včem mi internet přišel spíš zápornej:
Můžu začít zrovna u dneška: ze školy jsem jako každej den jela autobusem, chvilku jsem kecala s kámoškou a pak se mě ptala kdy budu dneska na fb že mi chce něco napsat- ano hodně logický když se mě mohla zeptat zrovna. Samozřejmě že zbytek cesty jsme spolu už skoro nemluvili..
Další zápornej bod ode mě pro internet byl když jsem ještě na základce dělala referát do angličtiny- naivně jsem použila překladač a jak jsem ve škole zjistila- udělala jsem velkou chybu!..
Dál co mě tak napadá když píšu tento nesmyslnej článek..
Novinky na internetu mě nikdy nijak nezajímali, ale neunikl mi z nich článek o dívce jménem Amanda Todd.. Popravdé řečeno žádný srdceryvný statusy na facebooku o hokejistech ani nikom takovým mě nikdy nijak nebrali.. Ale toto mě donutilo zapřemýšlet.. Pro ni to bylo asi fakt vysvobození- myslim si, že nikdo z nás si to co ona musela prožívat nedovede pořádně ani představit.. Nadruhou stranu mě stejně zaráží, že se nenašel ani jedinej člověk kterej by ji pochopil- když by nějakej takovej totiž v té době byl, tak by to podle mě nedošlo až takle daleko.. To, že vystřídala tolik škol a nikde ji nikdo nebral mi přijde hrozný!.. Nemám dál už slova..
Můžu začít zrovna u dneška: ze školy jsem jako každej den jela autobusem, chvilku jsem kecala s kámoškou a pak se mě ptala kdy budu dneska na fb že mi chce něco napsat- ano hodně logický když se mě mohla zeptat zrovna. Samozřejmě že zbytek cesty jsme spolu už skoro nemluvili..
Další zápornej bod ode mě pro internet byl když jsem ještě na základce dělala referát do angličtiny- naivně jsem použila překladač a jak jsem ve škole zjistila- udělala jsem velkou chybu!..
Dál co mě tak napadá když píšu tento nesmyslnej článek..
Novinky na internetu mě nikdy nijak nezajímali, ale neunikl mi z nich článek o dívce jménem Amanda Todd.. Popravdé řečeno žádný srdceryvný statusy na facebooku o hokejistech ani nikom takovým mě nikdy nijak nebrali.. Ale toto mě donutilo zapřemýšlet.. Pro ni to bylo asi fakt vysvobození- myslim si, že nikdo z nás si to co ona musela prožívat nedovede pořádně ani představit.. Nadruhou stranu mě stejně zaráží, že se nenašel ani jedinej člověk kterej by ji pochopil- když by nějakej takovej totiž v té době byl, tak by to podle mě nedošlo až takle daleko.. To, že vystřídala tolik škol a nikde ji nikdo nebral mi přijde hrozný!.. Nemám dál už slova..
(Video najdete ve zkrácené verzi i s českým překladem..)
První část versus druhá část - neb jaký pán, takový pes
Tento článek jsem vytvořila při extra nudné hodině dějepisu. Původně jsem si ho psala jenom tak, na web jsem ho dávat ani nechtěla. Ale teď si říkám proč ho sem nedat?
Jaký pán takový pes- tak to se opravdu neříká nadarmo. Když se podíváte na pejskaře, tak se k nim jejich psi prostě hodí. A jaké to je když má nekdo doma dva psy zcela rozdílné povahy? Ano tak toto je zrovna můj případ, zkusím tomu věnovat kratký článek. Už dřív jsem přemýšlela o tom, že já jsem rozdělená na dvě různé části, no prostě že žiju dva zcela rozdílné životy. První moje část běhá agility, miluje psy a všechno co se jich týče, je celkem málomluvná a nějak zvlášť se neprojevuje. Zato druhá moja část, je úplný protiklad té první. Teda né že by neměla ráda psy. Ale je ukecaná až moc, nestýká se zrovna se slušnýma lidma, pije, občas se nechá přemluvit i ke kouření a přišla do styku už i s trávou. No prostě se chová trochu šíleně! Tato moje úvaha mi byla potvrzena i od kámošky (Natka- má taky borderku). Ano, chtěla bych z mojeho života tu druhou část zcela vytlačit, ale když už si říkám že se mi to skoro povedlo, tak přijde zase nějakej můj úlet (k němu vede občas alkohol, občas k němu stačí jen můj pomatený mozek). Když jsem šla s fenušema na procházku, jedním z mojich oblíbených míst a u toho jsem jenom tak přemýšlela, stačil mi jedinej pohled na Šerču a na Flowču a uvědomila jsem si, že věta jaký pán, takový pes platí i na nás (což jsem si dřív nemyslela). Jak už jste možná pochopili- Šerča je odrazem mojí první části: klidná tichá, snaží se o to aby nebyla moc vidět. A Flowča? Ta je přesnej odraz mojí druhé části! -hyperaktivní, celkem hlučná, u všeho musí být a občasný úlety? Ano taky velká podobnost!
Tento článek by mohl bý zároveň odpovědí pro lidi, kteří se mě ptají koho mám rači- na to se nedá odpověděd! Každá je úplně jiná! Každá je jedinečná. Každá i přes její nedostatky je pro mě dokonalá!
PS: je to chvilku dýl co jsem tento článek psala. Nevím proč, ale poslední dobou mě to zase táhne trošku k té druhé části! Připadám si fakt jak na nějakých vlnách kdy nevim kde další den budu, co se stane a kde se ocitnu.. Ano zjišťuju že nemám zas tak hrozně nudný život jak si někdy myslím..
Jaký pán takový pes- tak to se opravdu neříká nadarmo. Když se podíváte na pejskaře, tak se k nim jejich psi prostě hodí. A jaké to je když má nekdo doma dva psy zcela rozdílné povahy? Ano tak toto je zrovna můj případ, zkusím tomu věnovat kratký článek. Už dřív jsem přemýšlela o tom, že já jsem rozdělená na dvě různé části, no prostě že žiju dva zcela rozdílné životy. První moje část běhá agility, miluje psy a všechno co se jich týče, je celkem málomluvná a nějak zvlášť se neprojevuje. Zato druhá moja část, je úplný protiklad té první. Teda né že by neměla ráda psy. Ale je ukecaná až moc, nestýká se zrovna se slušnýma lidma, pije, občas se nechá přemluvit i ke kouření a přišla do styku už i s trávou. No prostě se chová trochu šíleně! Tato moje úvaha mi byla potvrzena i od kámošky (Natka- má taky borderku). Ano, chtěla bych z mojeho života tu druhou část zcela vytlačit, ale když už si říkám že se mi to skoro povedlo, tak přijde zase nějakej můj úlet (k němu vede občas alkohol, občas k němu stačí jen můj pomatený mozek). Když jsem šla s fenušema na procházku, jedním z mojich oblíbených míst a u toho jsem jenom tak přemýšlela, stačil mi jedinej pohled na Šerču a na Flowču a uvědomila jsem si, že věta jaký pán, takový pes platí i na nás (což jsem si dřív nemyslela). Jak už jste možná pochopili- Šerča je odrazem mojí první části: klidná tichá, snaží se o to aby nebyla moc vidět. A Flowča? Ta je přesnej odraz mojí druhé části! -hyperaktivní, celkem hlučná, u všeho musí být a občasný úlety? Ano taky velká podobnost!
Tento článek by mohl bý zároveň odpovědí pro lidi, kteří se mě ptají koho mám rači- na to se nedá odpověděd! Každá je úplně jiná! Každá je jedinečná. Každá i přes její nedostatky je pro mě dokonalá!
PS: je to chvilku dýl co jsem tento článek psala. Nevím proč, ale poslední dobou mě to zase táhne trošku k té druhé části! Připadám si fakt jak na nějakých vlnách kdy nevim kde další den budu, co se stane a kde se ocitnu.. Ano zjišťuju že nemám zas tak hrozně nudný život jak si někdy myslím..